Tomáš Kubálek

* 6. 2. 1963 Brno

LinkedIn

​

Místa bydliště

• 1963 - 1980 Brno, tř. kpt. Jaroše 27

• 1980 - 1991 Brno, Mikuláškovo nám. 16

• od 1991 Praha - Černý Most

 

Základní škola: Brno, náměstí 28. října 22 (1969 - 1977)

​

Na druhém stupni, tj. od šesté třídy (1975) nás matematiku učila experimentální množinovou formou paní Jitka Dresslerová dle skript doc. Vyšína z UK v Praze. Svou matematikářku / tělocvikářku dívek jsem miloval a nosil ji dárky k svátku. Doteď mám schovanou knížku, kterou mi věnovala v 8. třídě k Vánocům.

​

V osmé třídě jsme absolvovali experimentální výuku informatiky (tehdy ještě pod jiným názvem) brněnského VUT. Informatika mě po několika setkáních s kalkulačkami na brněnském strojírenském veletrhu zaujala a má volba gymnázia byla jednoznačná, ač jsem do školy jezdil přes celé město. Gymnázium Koněvova bylo jedním ze čtyř gymnázií v ČR, kde se učilo „programování a obsluha počítacích strojů“.

​

Střední škola: Brno, Koněvova/Vídeňská 47 (1977 - 1981)

​

Gymnázium bylo nejvíce inspirujícím obdobím mého života. Vztah k počítačům se prohloubil. Programování nás učili asistenti z VÚT v Brně, jen mě zlobila často nesrozumitelnost jejich výkladu. Ve čtvrtém ročníku jsme připravovali učební text k maturitním otázkám zejména z předmětu samočinné počítače, ale také z ruštiny a všeobecného přehledu. Autory byli rodinní příslušníci řady spolužáků, ale také občas studenti včetně mě. Organizoval jsem a realizoval přepis na psacím stroji a kopírování.

​

Jako maturitní program jsem se snažil naprogramovat výpočet simplexovou metodou, což se ukázalo nad časové možnosti, a tak jsem později programoval metodu nejmenších čtverců (regresní a korelační analýzu). Tyto metody mě zaujaly, netušil jsem, že je podrobně uslyším na vysoké škole, kde mě bude učit i recenzentka knihy, z níž jsem se simplexovou metodu a dopravní problém učil, Věra Pelzbauerová.

​

Oba rodiče lékaři viděli jednoznačně má další studia na lékařské fakultě UJEP (dnes MUNI) v Brně. Povolali na pomoc v mém přesvědčování i mou třídní profesorku matematiky prof. Veverkovou (1923 - 2007) a vyučující biologie a zeměpisu prof. Hrnčiříkovou (1932 - 2017). Chtěl jsem však studovat organizaci a řízení dopravy, MHD byla mým velkým koníčkem. Uvažoval jsem o studiu Dopravní fakulty v Žilině – jediné fakultě zaměřené na dopravu v ČSSR. Na studium na VŠE v Bratislavě mě nalákala maminka (1929 - 2009), která se začala smiřovat na rozdíl od tatínka (1936 - 2024), že se budu věnovat studiu organizování (či managementu). Společně jsme navštívili bratislavskou školu, prostředí mě zaujalo, přijeli jsme se studijními programy. Později jsem však zjistil, že na vzdálenější VŠE v Praze existuji obor ekonomika dopravy a spojů, a to rozhodlo.

​

Vysoká škola: Praha 3-Žižkov, nám. Antonína Zápotockého/nám. Winstona Churchilla 4 (1981 - 1985)

​

Už před začátkem studia jsem měl koupená skripta pro 1. ročník, nejvíce mě zaujala psychologie a sociologie, o nadšení dopravními předměty ani nemluvě. V 1. ročníku jsem v rámci předmětu vyučovaného 6 hodin týdně pomáhal hodně svým spolužákům – absolventům dopravních průmyslových škol a obchodních akademií s mechanikou a s matematikou. Základy brněnského gymnázia byly skvělé a bavilo mě pomáhat pochopit spolužákům nepřehledně a často s chybami vyučované dopravní předměty.

 

Již v 1. ročníku se mi začalo stýskat po programování. Pro doc. Švagra ze spojařské části katedry ekonomiky dopravy a spojů jsem naprogramoval jeho metody plánování spojového podniku. Vyhrál jsem fakultní kolo studentské odborné činnosti a cenu ministra spojů, doteď mám album s československými známkami roku 1981 s věnováním minstra. Fakulta mi nabídla individuální plán studia. Zejména s ohledem na špatné podmínky na kolejích mě lákalo vytvořit si svůj rozvrh hodin a udělat si čas na studium počítačů. V 1. ročníku jsem jezdil v průběhu semestru učit se za dědečkem do Bubenče a vzdálenou příbuznou na Vinohrady. Cestování zabíralo spoustu času.

​

Od 2. ročníku jsem souběžně studoval automatizované systémy řízení v ekonomice (ASŘE) na Fakultě řízení VŠE. 1. ročník byl podobný jako obor ekonomika dopravy a spojů (EDS), tak jsem další roky studoval souběžně, občas vynechal nějakou zkoušku na ASŘE, později jsem je dokončil v „5. ročníku“. Ve 2. ročníku jsem chodil do školy celé dny (7:30 – 19:20, tehdy byly hodiny 7:30 – 8:50, 9:00 – 10:20, …) od pondělního odpoledne do čtvrtečního večera. Pátky a pondělní dopoledne jsem mohl studovat doma v Brně. Odpadly tak přejezdy v rámci Prahy, zkoušky na oboru EDS jsem skládal v předtermínech, které mi umožňoval individuální studijní plán, zkoušky v oboru ASŘE jsem skládal v prvních týdnech zkouškového období.

​

Ušetřený čas jsem věnoval projíždění sítě pražské MHD, abych ji poznal, než se vrátím do Brna, kde jsem chtěl pracovat na Dopravním podniku.

​

Od 3. ročníku jsme bydleli na nových kolejích na Jižním Městě. Podmínky pro studium i bydlení zde byly výrazně lepší, a tak jsem jezdil domů do Brna jen jednou za 2, později za 3 týdny. Pražské víkendy jsem věnoval pěší turistice, abych pražské okolí poznal, než se vrátím do Brna.

​

Ve 3. ročníku jsem se dostal do podivného vztahu ke katedře, na níž jsem studoval EDS. Vedoucí katedry prof. Šindelář přednášel ekonomiku dopravy – můj oblíbený předmět. Na přednáškách často chybně počítal některé vzorce. Po večerech jsem na koleji předmět doučoval své spolužáky. Než bych je přeučoval, párkrát jsem se ozval na přednášce. A nebyly to zas tak pokročilé znalosti matematiky, např. A/(B+C) = A/B + A/C učil soudruh profesor. Konkuroval tak přednášejícímu z 1. ročníku z technologie, který nám přednášel, že první železnice v Rusku vedla z Petrohradu do Leningradu, „motoři jsou dvoudobí, čtyřdobí a šestidobí“, „pokrok v MHD je zavádění tranzistorových trolejbusů“. Zkoušky jsem na EDS měl s výjimkou dvou dvojek z 1. ročníku za jedničky. Z ekonomiky dopravy jsem však byl „vyhozen“ na 1. i 2. pokus. Na 3. pokus (stále v předtermínu) čekal celý obor. Věděli, že horší známku než 1 nevezmu. A dostal jsem jedničku.

​

Speciální seminář nás učil doc. Lacek (1927 – 2008), generální ředitel Dopravních podniků hl. m. Prahy (má modla). Zařídil nám všem ze semináře volnou jízdenku na MHD v Praze. Na seminář jsme jezdili za ním na Vltavskou. Na jednom ze seminářů jsme iniciovali diskusi o přetížené MHD na nové koleje na Jižním Městě. Můj výrok, že posily dopravy jsou nedostatečné, ale ve zkouškovém období zbytečné („to by bylo levnější lít naftu do kanálu“) jej rozčílil, dal nám však veškerou podporu. Se spolužáky jsme provedli několikadenní přepravní průzkum v zimě. Na jaře zavedli účelovou linku 451 a znovu jsme sčítali. Publicita v rozhlase, v televizi, v novinách. Na katedře jsme však skončili ve studentské odborné činnosti (SVOČ) až za synem prorektora, který nás v 1. ročníku učil technologii. V novinách vyšel článek „Zelená studentům, zelný strom poznání“, který jsme dali za vizitku na dveře členům katedry… Stížnost u děkana, měli jsme zvukový záznam obhajoby práce ve SVOČ, kde vystupoval doc. Lacek s úžasnou podporou i Jiří Prokel z DP, s nimž jsem později spolupracoval na pražských průzkumech (Jirka léta vedl organizaci ROPID – Regionální organizátor Pražské integrované dopravy). Od počátků průzkumů jsem měl velmi málo času, na štěstí se mi podařilo i v letním semestru složit všechny zkoušky EDS a většinu na ASŘ, při počtu 8 zkoušek to byl již i termínový problém. Dodnes se mi občas v noci zdá, že jsem na nějakou zkoušku zapomněl.

​

Ve 4. ročníku jsme znovu ve větším organizovali průzkum u kolejí s účastí desítek průzkumníků. To už jsem měl koupený první mikropočítač Sinclair a výpočty jsme prováděli na něm. Rozhlas, televize, noviny. Já jsem prováděl analýzu a spolužačka z ASŘ Lenka Burdová programovala. Později nastoupila na pražský DP do výpočetního centra. Diplomku jsem psal pod vedením doc. Lacka, konzultantem byl ředitel VC DP Ing. Kašpar. Čerpal jsem materiály shromážděné v DP Prahy, Brna, Bratislavy. Stále jsem byl přesvědčený, že nastoupím na domluvené místo na DP Brna, kde jsem měl připravovat zpracování a tisk jízdních řádů na počítačích. Ve škole jsem dostal nabídky na nástup na 3 katedrách (EDS, ASŘ, nákladové účetnictví). Nastoupil jsem na EDS s tím, že využiji jeden rok práce na katedře k dokončení oboru ASŘ. Místo mi nabídnul vedoucí katedry prof. Šindelář na základě návrhu dvou mých učitelů z oboru Ing. Stříže a Ing. Hobzy. Háčkem bylo další nahánění vstupu do KSČ, které mne jako „prvního“ studenta fakulty doprovázelo celé studium. Přesto jsem do KSČ nevstoupil a na katedru jsem byl přijat.

​

Ve 4. ročníku jsem se s prací o průzkumech se svou mladší spolužačkou Dankou Hollou z Popradu účastnil opět SVOČ. Vyhráli jsme fakultní i mezinárodní kolo v Bratislavě. S oddělením projektování dopravy pražského DP jsem spolupracoval několik dalších let. To už jsem měl koupený mikropočítač Sord M5, na jeho nákup v Tuzexu mi sehnala bony maminka.

​​

Rodina